Firmy hledají nové metody, jak si udržet kreativce nebo IT specialisty. Nabízejí jim sdílené flexibilní a inovativní prostředí pro co-working. Už nejde jen o kanceláře připomínající herny, kavárny nebo tělocvičny. Velké i menší světové společnosti, často z oblasti tzv. kreativních oborů, se snaží stávající i nové zaměstnance motivovat novým konceptem – flexibilními pracovními prostory. Znamená to, že ve velkých metropolích vznikají samostatné tvůrčí či kancelářské prostory, které sdílejí specialisté z jednoho oboru, ale různých firem. Poptávka pomalu vzniká i v Praze.

V jiných metropolích už to funguje. Např. v Londýně se kreativci z různých společností sešli v revitalizovaných kancelářích na místě dlouhá léta zpustlého nádraží Kings Cross. Nevzniklo tam firemní sídlo, ale něco jako dislokované pracoviště pro své kreativce, programátory a další specialisty. Ze studie Flexibilní prostory, kterou v těchto dnech vydala mezinárodní poradenská společnost DTZ, vyplývá, že poptávka po tomto typu pronajímatelných kanceláří stoupá. Nájemci s budovami nespojují svou identitu, ale primárně se snaží vytvořit co nejpřirozenější podmínky pro část svých zaměstnanců. Alespoň takovou skupinu, pro kterou je pracovní prostředí určující, motivující a zároveň vyhovuje trendu volné pracovní doby. Kdy tedy není nutné držet „židli a stůl“ v konvečních kancelářích. Do tří let má počet takto „dislokovaných“ pracovních míst ve flexibilních kancelářích dosáhnout celosvětově až 50.000.

„Jde o jednoznačný trend, jehož nositeli jsou v Praze koncepty jako The Hub, ERA Café nebo Node5.“ vysvětluje Lenka Šindelářová, vedoucí oddělení Consulting & Research v pražské kanceláři DTZ. Popsaný typ pracovních prostor s sebou nese několik specifik. K hlavním patří fakt, že firmy záměrně nechávají své (kmenové i externí) zaměstnance sdílet prostor s jejich profesními kolegy s cílem dalšího vzdělávání, výměny zkušeností a odborného růstu. Konkrétně v Londýně nebo Berlíně takto obývají prostor kreativci pracující pro velké nadnárodní firmy, ale rovněž zástupci neziskového sektoru nebo týmy kolem start-upů. Dalším charakteristickým rysem je vznik podobných center v okrajových částech měst, nezřídka v bývalých industriálních objektech nebo menších budovách adaptovaných pro tento účel. „V naší metropoli vidíme největší potenciál na Praze 5, 7 nebo 9, kde se nachází dostatek staveb nebo brownfieldů předurčených k tomuto využití. Jde zároveň o čtvrti s velkou spádovou oblastí i mimo hranice Prahy,“ doplňuje Lenka Šindelářová.

Velkou výhodou pro developery nebo vlastníky vyhovujících budov je poměrně nízká vstupní investice. Obvykle totiž stačí především technologické zázemí na úrovni vysokorychlostního internetu, kavárna či společná kuchyně, jednací místnosti a základní mobiliář. Nejde jen o snižování nákladů. Co-workingové prostředí nabízí i nové obchodní příležitosti díky možnosti potkat se s novými zákazníky, partnery či dodavateli. Klienti mohou snadno a rychle zvětšovat či zmenšovat pronajatý prostor, nebo i přemisťovat svou kancelář v rámci sítě flexibilních pracovišť, jako je třeba Regus.

Úspěch mají však i velkoryseji pojaté projekty, které naplno rozehrávají genius loci místa. K nejznámějším patří například Factory Berlin, kde takto na místě bývalého pivovaru vznikl prostor o rozsahu 16.000 metrů čtverečních. Kvůli tomuto rozsahu se Factory Berlin označuje jako co-workingový kampus. Složení nájemců je ve většině sledovaných objektů podobné: flexibilní prostory jsou zhruba ze třetiny využívány technologickými firmami a start-upy, a z další třetiny poskytovali nejrůznějších služeb a řešení, často právě z oblasti informačních a komunikačních technologií. O zbytek se dělí ryze kreativní či finančně-poradenské společnosti a více než desetinu ploch využívají například charity, školící centra nebo občanská sdružení.

V Čechách začaly vznikat první sdílené kanceláře pro nezávislé profesionály již v roce 2009 v současnosti je jich okolo 50 a tento počet zřejmě ještě poroste.

Zdroj: DTZ.

Komentáře jsou uzavřeny.