Asi se shodneme na tom, že práce v kanceláři má své přednosti. Vždyť v současnosti pěkné kanceláře k pronájmu má Praha i jiná města. Stejně tak najdeme maximálně pohodlné, moderně vybavené a pyšnící se komfortem kanceláře k pronájmu v Brně. O takovém pohodlí si může takový stavař či pokladní v hypermarketu pouze snít. Vše je však relativní. To, co by někdo uvítal všemi deseti, jiné demotivuje až deptá. Zejména, pokud život a práci v kanceláři znepříjemňují nesmyslné zákazy.
Ovšem, pořádek musí být, ale vymýšlení absurdních příkazů a přidávání povinností pouze pro zachování zdánlivého klidu, má obvykle zcela opačný efekt, než bylo původně zamýšleno. Často tak totiž všichni doplatí na chybu jednotlivce jsou jen zbytečně frustrovaní. A komu by se už jen chtělo podávat dobré pracovní výkony, když má pocit, že je sledován a přehnaně omezován, že?
Proto, pokud jste šéf a nechcete si své podřízené poštvat proti sobě, toto jim rozhodně nezakazujte:
1. Zákaz internetu
Jsou stránky, které by se v práci určitě prohlížet neměli (zejména ty pornografické a ani hraní her asi velmi na výkonnosti nepřidá), ale zakázat komplet přístup na internet? Asi se shodneme na tom, že zaměstnanci by měli mít dovoleno svobodně používat internet, minimálně během přestávek. Navíc dnes už internet potřebujeme i k práci, takže tento zákaz vyznívá zcela nevhodně. A aby toho nebylo málo, jsou společnosti, které omezují i mailovou komunikaci svých zaměstnanců. Mají totiž tak sešněrovaná pravidla pro mailování, že musí používat vzory a šablony, aby jim interní systém vůbec dovolil zprávu odeslat.
Nebylo by lepší zvýšit firemní důvěru? Ať zaměstnanci nemají pocit, že vlastně nic nemohou, pouze kdeco musí? Nadřízený, který si o svých lidech myslí, že se jim nedá věřit, by měl nejprve zvážit, proč je tedy vůbec zaměstnal.
2. I mobily jsou zakázány
Domnívat se, že zakázáním mobilů během pracovní doby i reálně omezíme smskování či telefonické vyřizování soukromých věcí zaměstnanců, je velký omyl. Ti, kteří si chtějí zavolat, si prostě zavolají, zákaz-nezakáz. Namísto množství nesmyslných nařízení je opět mnohem efektivněji pracovat s důvěryhodnými lidmi, kteří nebudou zneužívat žádné interní předpisy či nařízení.
3. Docházka moje každodenní!
„Musíte být v kanceláři přesně o 8.00!“ Tento předpis znáte? V tom případě si možná i vy říkáte, že dbát více na minuty za počítačem jako na reálné odvedenou práci je velmi neefektivní. Dostáváte plat za hodiny odsezené v kanceláři, nebo za to, co skutečně uděláte?
Někdy se opravdu zdá, že šéfové se soustředí na kontrolu příjezdů a odchodů svých zaměstnanců natolik, že jim uniká podstata, a to, zda lidé během celého dne, i když přišli na čas, něco udělali. Vždyť pokud je vše hotovo, je přece zbytečné, aby se zaměstnanec až do půl páté povinně nudil v kanceláři, nemyslíte?
4. Žebříčky výkonnosti
Existuje mnoho způsobů, jak si sledovat své zaměstnance (a celkem je zdeptat). Hodnocení na základě uměle nastavených systémů se stále těší velké „oblibě“, čímž se ale paradoxně pracovní výkon nezvýší, právě naopak. Lidem nimi totiž dáváte najevo, že jsou pro vás jen nepodstatnými „čísly“ a vytváříte nejistotu, nespokojenost a nepříjemné dusno na pracovišti. A to tedy nikomu na výkonnosti ani náladě rozhodně nepřidá.
5. Sledují se odchody na WC
To vážně? Opravdu se ani v tomto směru nemohou rozhodovat svobodně? Jisté věci ovlivníme jen těžko, a tak, pokud pomineme notorické „zašíváky“, kteří na toaletě prosedí většinu pracovního dne, neměli by být zaměstnanci omezování ještě i v tom, kolikrát a na jak dlouho navštíví toaletu. Trochu úcty si přece zaslouží všichni, i řadoví zaměstnanci.
Pokud se vám však úcty na vašem pracovišti nedostává, je zřejmě nejvyšší čas uvažovat o změně. Nabídka kanceláří je dnes tak široká a rozmanitá, že jistě najdete takovou, kde budete moci pracovat spokojeně a s pocitem, že vás i vaši práci někdo ocení.